NÁVRAT ZA SNEM

NÁVRAT ZA SNEM

V poslední podvečer vítr mírně vál.Kouknu se z okna- sníh už dávno ztál. Hřejivý vítr úlevu přinášel, mé myšlenky na východ odnášel.

UŽ ZÍTRA, ZÍTRA JIŽ! POMINE TA VELKÁ MŘÍŽ, CO NÁŠ POHLED DĚLÍ. UŽ ZÍTRA, KRÁSNÉ TO SNĚNÍ!

Kouknu se na hodiny, čas se vleče, ale co nadělám - rychleji neuteče! Kéž by tak plynul i po dobu, kdy budu po Casiuově boku

UŽ ZÍTRA, ZÍTRA JIŽ!SPLNÍ SE MI SEN. JIŽ ZÍTRA! ZÍTŘEK, KRÁSNÝ TO DEN!

Slunce už tolik nehřeje. Ptáci tiší svůj zpěv. Vítr ukládá ke spánku třešňový vzkvět, jen slavík tiše pěje. S první hvězdou na obloze má hlava klesá na polštář. Myšlenky podléhají mé snaze, co přinese mi raní snář. Však sny se zdají krátce, přichází probuzení. Kdopak je ten zrádce, co narušil mé snění? Ohlížím se, avšak sama tady sedím. Vzhlížím do nebe, jen dvě hvězdy svítit vidím. Proč je tomu tak, nevím. Čas tak dlouhý zdá se, ty minuty proklínám. Svítání je v nedohlednu, znovu o spánek se pokouším. Tma všude, kam pohlédnu, po slunci marně toužím

ALE VÍM, ŽE UŽ ZÍTRA, CASI MĚ BUDE VÍTAT. A DNEŠNÍ SEN, CO SI NECHÁM ZDÁT, SE STANE ZKUTEČNOSTÍ SNAD! ZÍTŘEK, PŘEKRÁSNÝ TO DEN

Dlouhá nekonečná noc, nenechá mě spát. Hvězd je už moc, ale ještě nechci, nechci vstát, ba naopak, příčinu mé nespavosti chci znát. Tikot hodin neustává, náhle vnímám teplo, chlad. Už sním nebo bdím, co já vím, jsem zmatená, uznávám. Vše šedivé zdá se být, všude jen ticho, hrobový klid. Tu cosi zatemní mi zrak. Co to bylo, nevím, asi černý pták. Najednou rozednění vnímám, jest nový den. Krvavě rudé slunce vychází nad obzorem a já pot z čela stírám. Vyděšený výraz překryje úsměv:

JIŽ DNES, DNES UVIDÍM HO ZAS, VĚS, ŽE TOMU TAK JEST. DNEŠEK, NÁDHERNÝ TO DEN!

Hodiny se chystají oznámit poledne. Z okénka pozoruji ubíhající krajinu. No tak, vláčku, pospěšme, já steskem hynu. Za nějakou dobu v autobuse postávám. Už jen pár kilometrů. úsměv kolem rozdávám, slzičky štěstí - nespočet hektolitrů. Les už řídne, již ohrady zříme. V nich Kora, Tigris, Vendy... Už skřípou kola, brzdí brzdy. Celá zářím, však za moment se o smích snažím. Slzy štípou, oči pálí. Co to vidím v dáli? Vše šedivé zdá se být. Všude jen ticho, hrobový klid. Co se děje? Zavládl chaos v mém těle. Vše potažené černým suknem, pohřební písně linou se mým uchem... Jak mi je, nikdo neví. Jizvy v srdci se těžko hojí.

JIŽ VČERA, VČERA JIŽ! TA VELKÁ SRDCE TÍŽ... VČERA, V DEN PŘED SHLEDÁNÍM ... .. . THE END (sepsáno 4.1. - 5.1. 2006)