Bohatství života

 Jednoho dne mě mamka poslala do lesa očihnout ňákou tu borovicu na Vánoce. Byla jsem mrzutá, páč to znamenalo další metry navíc – mým cílem a konečnou stanicí byla totiž návštěva maroda Noeše (koník) a co nejdéle být v jeho blízkosti.

Šla jsem lesem se psekem Zuzkou. Procházela jsem známými místy a cestami, které bych s Noem prosvištěla za několika málo sekund a teď se tu dlouhé minuty brouzdám po svých.

 Byl víkend a na stéblech trávy první letošní sníh. Najednou jsem měla hafo času přemýšlet nad věcmi, na které bych v normálním shonu ani nepomyslila nebo spíše v normálním koloběhu žití si je ani neuvědomila.

Už jste někdy stáli na takové křižovatce pěší zóny v samém srdci „velkoměsta“ zastavili se a pozorovali lidi kolem sebe? Spočítáte vůbec, kolik lidí kolem vás propluje během jedné minuty? – těžko odhadnout. Je to samé troubící auto, drnkající tramvaj, skřípání brzd, tuny témat dialogů, které vedou mezi sebou lidi, jak na živo, tak přes telefon. Ten týpek v saku zapomněl diář na psacím stole své kanceláře a nestihne začátek televizních novin. To dítě ryčí nad spadnutým lízátkem, které si nestačilo vychutnat do konce. Tamta žena si stěžuje, že nedoběhla tramvaj a bude muset přestupovat z jedné do druhé, či v horším případě čekat celých 10 minut na další.

I já si stále na něco stěžovala, ale přitom - jsem nesmírně bohatá a žiji v přepychu nad mnohými, které míjím živými ulicemi v centru Ostravy!

Jsem sama na procházce v lese - kolik lidí je odkázáno na doživotní péči druhých - v lepším případě jen na vozíček? Nasála jsem čerstvý vzduch do plic: "Jsem zdravá". Za kolik lidí právě teď dýchá "trubička v krku"? Roztáhnu ruce, pohlédnu k nebi - vidím krásu přírody - kolik dětí nepozná, jak vypadá zelená barva??? Studuji, co jsem si sama zvolila. Kolik dětí si na školu jen hraje a sní o kariéře úspěšného designéra. Mám střechu nad hlavou – dokonce dvě – na venkově a v Ostravě. Kolik lidí žijí v nejistotě, kde dnešní noc složí hlavu? V ledničce přebytek jídla – pro kolik lidí dnešní svítání bylo tím posledním, protože vysílením se nedožijí rána? Mám kolem sebe dobré přátelé, co mi podávají pomocnou ruku a povzbudí mě, když se cítím mizerně. Kolik lidí nemá ani mobilní telefon protože nemají nikoho, komu by napsali SMS? Mohu prožívat lásku! Kolik dětí tajně sní v koutku svého pokoje o matčině objetí, či svezení na horské dráze se svým tátou v den svých narozenin?

A tak mé smýšlení onoho dne nabral úplně jiný směr. Přivřu oči - vločky mi tají na rtech a vítr splétá prameny vlasů.  Pozvednu dlaně k obloze, kde za šedými potahy mračen se proplétají paprsky slunce. LÁSKA, žiji v lásce, srdce mi buší!!!  Běžím za Noém. –ŽIJI- kolik lidí jen přežívá… JÁ ŽIJI!!!  tak ať každý den stojí za to!