sním a svůj osud ryju do kamene

Dobrý den, nashledanou a vše mezi tím

13. 12. 2009 23:19
Rubrika: Nezařazené

 

Nezbytnou součástí naší existence (krom Pánova slova) je voda a jídlo. Jelikož žijeme ve 21. století a nahánění mamutů do jam je poněkud zastaralé, musíme získávat potraviny jinak a to nakupováním. Hitem se staly supermarkety.

Pokladní jsem brala kolikrát, když to pojmu nadneseně, znuděné lidi, co jim pípá v hlavě, ale až když jsem poprvé za kasu sedla já, jakožto brigádník, zjistila jsem, že mé představy se s realitou ani v nejmenším neshodují.

Blížila se doba adventní roku 2006 a já přišla na zaučování – lidí hafo, o tom žádná, ale paní, co mě měla na starosti i přes snahu a veškeré vynaložené úsilí, docílila jen mého KUKU na všechno, za co budu zodpovědná… ale couvnout už jsem „nemohla“.

Krom správného sejmutí SPRÁVNÉHO čárového kódu, počítání nadměrného množství výrobků, rozpoznání chlebů, klasického pečiva, sladkého pečiva, zeleniny a ovoce jak váhového tak kusového; kde najdu sušené plody či cukry a mouky, ať zákazníci nemusí zbytečně roztrhávat ono balení po 10ks. Dobře naťukat placenou částku a správně vydat, umět s platebními kartami, znát kupóny či dárkové poukázky, které bereme a které nikoli, znát veškeré slevové lístečky, kupóny, poukázky, také vědět, jak si poradit, když zákazník vytasí eura či si poradit s kombinovanou platbou hotovost i karta.

Při skenování zboží sledovat monitor, který se vás občas zeptá na délku fronty, zda-li zboží nepřekročuje povolený limit na jeden nákup; je-li zákazník starší 18 let (ptá se to i u prskavek :o ) ) občas napíše, že zboží není v souboru a musíte vědět, kterého zboží se to týče a zkusit neskenovat znovu, či vyťukat ručně kód (občas nejsou neskenovat vůbec, páč je nečitelný kód a to je potom sportka); umět najít a pak oddělat pevné kódy z oblečení, jiný patent se používá na alkohol, další pro kosmetiku, či DVD, žiletky… (jsou celkem čtyři a každý se obsluhuje jinak). Ještě si dobře přečíst upozornění a nové informace před každou směnou, hned po přihlášení se na kase, které se občas dost mění. Vědět čísla na storno, bruslaře, ochranku, informace… A ještě snášet netrpělivé, protivné, nervózní, kousavé,… lidi čekající ve frontě.

Když zvládnete výše uvedené věci, pak už je na řadě vaše šikovnost, pečlivost a všímavost, když musíte zákazníkům dávat přiměřené množství tašek tak, ať nestrádají, ale zároveň se v nich netopí. Sledovat běžící pás a odebírat zboží tak, ať nic nespadne z překypující hromady na zem, či se někde v půli cesty nezasekne a nebo nezpůsobí na sobě škodu tak, že se stane neprodejné. Upozornit na mírně přetrženou tašku a nabídnout asistence „dát ji ještě do jedné“; sype-li se mouka či teče tvaroh, dát jej do malého mikrotenového sáčku. Když vidím telefonujícího pána, který má všehovšudy jen deset věcí a ukládání do tašek mu dělá problém, neváhám a naskládám mu je do tašky sama – žádny velký čin! Přitom sledovat obrazovku. Udržovat čistotu. Odpovídat na případné dotazy kupujících. Vědět, kde končí který nákup i když tam není zarážka (někdy ji odeberou dříve, než se dostane k vám a nebo jí tam nedají vůbec) a po očku zkontrolovat, nezapomněl si zákazník nějaké zboží.

Necítím se dobře, když všechno musím kontrolovat :o ( mám na mysli vozíky, prosit o nadzvednutí tašek, dívat se do krabic. Kontrolovat pod lampou bankovky, nejsou-li falešné. Zaškrtávat nalepené slevové čárové kódy propiskou, aby si je náhodou někdo neodlepil a nepřelepil jimi něco jiného. Je to smutné. Prostě v každém vidět toho, co si chce na něčem přilepšit. Kdyby lidi byli k sobě laskaví, upřímní a neměli zlou myšlenku, nemuseli by celý den a noc procházet kolem kas a všude kolem kluci z ochranky a vůbec, nemusela by být žádná policie, kdyby neměli koho odsuzovat za krádež či pokutovat za vysokou rychlost.

Stále platí, jaké si to uděláte, takové to máte. Já za sebe mohu říci, že jsem se svou brigádou spokojená a už si neberu ty nepěkné poznámky na mou osobu. Nedívám se na ty přešlapující lidi, kteří se pěkně courali mezi regály, oblečení si zkoušeli v kabince nejméně 10 minut a teď jim vadí stát tři minuty ve frontě, už jsem se obrněla a některé věci prostě pouštím jedním uchem tam a druhým zpátky. Chápu, že má někdo za sebou těžký den a potřebuje se na někom vyřvat, ale není vždy pravdou, že můj věk odpovídá zkušenostem. Jsou kolegyně, které jsou starší, ale pracují tam kratší dobu než já. Pobaví mě lidi, kteří vidí volnou pokladnu, ale jakmile vidí mladou blondýnu, hodí zpátečku a jdou k jiné pokladně i za cenu čekání fronty… Vždycky se najde za celou směnu aspoň jeden usměvavý pán, co si začne povídat a hned je cítit ve vzduchu uvolněnější atmosféra. A nebo ten opětovný úsměv od konkrétních starých babiček, které se pod tíhou svých let sklánějí, kolikrát neřeknou ani slovo, ale mají stále ten milý úsměv. Hovoří k vám úsměvem, který přidává na své intenzitě tehdy, střetneme-li se v bodě pohledu. Jsou to kouzelní lidé a v těchto měsících v těch svých starých kabátcích, co už pěkně pamatují vypadají děsně roztomile.

Ale tento článek nepíši proto, abyste se nám - pokladním klaněli až k zemi, ale proto, že to opravdu není tak jednoduché, jak to vypadá. Je doba adventní a s blížícím se Štědrým dnem se nervozita a stres s nákupní horečkou dárků zvyšuje.

Kladla jsem si otázku, jaký účel krom toho, že správně obsloužím zákazníka mohu ještě plnit? A odpověděla jsem si: „Dělat nakupování příjemnějším a ne stresovou záležitostí.“ A snad se mi to i daří. Překvapilo mě – negativně, když se jeden zákazník zaraženě na mě podíval, když jsem mu nabídla pomoct při jeho zápasu s otevřením tašky. Že jsem první, která mu nabízí pomoct tohoto typu. Mi to přijde jako jen malé gesto. Nebo, když paní kvapem háže nákup do košíku, zpomalím své tempo a dodám: „V klidu, není kam spěchat.“ tak říká, že jsem velice laskavá. Je smutné, že to, co mi přijde jako běžné a slušné je tak vzácné :o (.

Člověka potěší, když ho někdo pochválí, když řekne něco pěkného. Nebojte se nahodit právě onu „uvolněnou atmosféru“. A prosím, buďte trpěliví, když se vyskytne nějaký problém, ne vždy je to chyba nás pokladních, ale třeba nechce spolupracovat technika. Zkuste přidat právě k onomu „nashledanou“ ještě „hezký den.“ Jsou to jen dvě slova navíc, ale i ty dvě slova dokáží vykouzlit úsměv :o ) A je fajn, když celá směna není jenom o: "Dobrý den, pip..pip..pip..pip... 351,- ..nashledanou - - - Dobrý den..."

Kéž bychom dokázali přistupovat k věcem, které nejsou dvakrát příjemné s radostí. Kéž ta radost se stupňuje tak až potlačí či úplně zakryje jakoukoli nechuť. Kéž se dokážeme radovat z maličkosti, ve všem vidět krásnu. I v tom studeném a deštivém čase, kdy je celý den pokrytý šedým suknem se najde mnoho krásných věcí. Ať už poslední listí ve větvích, které hraje svou podzimní píseň, kapky, které neustále mění vitráže oken, nebo kaluže vod, které zrcadlí oblohu s mračny. Jsou lidé, kteří znají jen sucho a horko. My máme čtyři roční období a samotný rok nám nabízí tolik rozmanitých obrázků. Ale i kdybychom žili na severním pólu – uvědomme si, že každé ráno má obloha jiný odstín.

 

Zobrazeno 1860×

Komentáře

Daliluh

Když jsem poprvé sám roznášel poštu, tak jsem místo v jednu končil před pátou, a to mi ještě kolegyně pomohly, aby na mě nemusely čekat:-). Ale s pošťákem se lidi naštěstí setkávají radostněji než s pokladní. Díky.<br />
Je to takový problém s tou zarážkou? Já ji tam dávám hrozně nerad, ale jsem ochoten se to možná přeučit;-).

Zamdotex

Daliluh: někteří ji tam nedávají, ale za to nápadně přepaží ruku a nahlas upozorní, že "tohle už je jejich". Má to kolikrát i své plus, protože nastane oční kontakt s úsměvem a třeba se nastartuje konverzace :o ))) ale někdy se to nestihne.

Zobrazit 15 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz